Zapomeň, že jsi člověkem,

tou rasou menécennou,

co vidí druhé tonouti

a nehne ani brvou.

Zapomeň na své sobectví,

slepotu dnešní doby,

myslící pouze na sebe,

tvořící z lidí hroby.

Zapomeň na své starosti,

nicotné proti hladu.

Ostatní bídou zmírají,

ty stavíš hradby hradu.

Zapomeň na svou samotu,

ochranný krunýř z kovu,

kam stále sebe zavíráš,

sám sebe plnou hlavu.

Zapomeň, prosím zapomeň,

otevři svoje oči!

Pohlédni, láska umírá,

násilí světem točí.